brilance

Pod pojmem brilance se rozumí množství bílého světla, které diamant odráží zpět.

Brilance diamantu je závislá na jeho broušení. V ideálním případě všechno světlo dopadající na diamant shora prochází tabulkou, dvakrát se láme na hranách pavilonu a odráží se přes korunku zpět.

Existují však odchylky od ideálního případu, a to jedním nebo druhým směrem. Pokud je brus příliš hluboký (posuzuje se hloubka pavilonu), uniká světlo spodní částí pavilonu. Naopak při příliš mělkém brou uniká světlo po stranách diamantu.

oheň

Jako oheň diamantu se označuje pestrost barev, do kterých se rozkládá a odráží světlo procházející vybroušeným diamantem. Protože diamant se v tomto případě chová jako hranol, rozkládá se bílé světlo při vstupu do diamantu na barevné spektrum. Čím pestřejší barvy, tím hezčí oheň. Pouze diamanty s velkou symetrií a dokonalými proporcemi mají dobrý oheň.

jiskření

Jiskření souvisí s množstvím světla, které diamant odráží při pohybu. Je to v podstatě kombinace ohně a brilance.

lesk

Lesk a symetrie diamantu jsou zásadní parametry pro posouzení kvality brusu. Pro maximální brilanci musí být každá fazeta diamantu po vybroušení ještě důkladně vyleštěna. Lesk vysoké kvality znamená žádné, nebo téměř žádné škrábance, zatímco nízká kvalita leštění může mít za následek různé nedokonalosti na povrchu diamantu, což výrazně snižuje jeho hodnotu.

symetrie

Symetrie diamantu se hodnotí podle celkové rovnoměrnosti brusu. Rozsah hodnocení je od „poor“ (slabá) až po „excellent“ (vynikající). Symetrické diamanty mají dokonale vyrovnané a souměrné fazety, díky čemuž dosahují vysoký stupeň brilance a ohně. Pokud fazety nejsou symetrické nebo ideálně vytvarované, je diamant méně jiskřivý, protože světlo přes kámen uniká.

Přečtěte si také